Rodina a děti

Emocionální dědictví formuje naše vztahy a způsoby, jak prožíváme radost nebo zátěž. Jak se tyto vzorce přenášejí a je možné je změnit?

Mateřské políbení spustí celou plejádu hormonů pozitivně ovlivňujících pohodu i imunitu matky i dítěte. Chcete ještě větší důkaz toho, co všechno dokáže láskyplný fyzický kontakt?

Na Facebooku je spousta skupin, které byste tam čekali: bazary, poradny, skupiny plné receptů na bábovku, která se vždycky povede. Seznamky. Ale pak existuje prostor, u kterého se na vteřinu zastavíte, protože to, co čtete, je bolestně upřímné: „Hledáme babičku pro naše děti. Nemáme nikoho.“

Dětské a pubertální protesty jsou ve skutečnosti projevem zdravého formování. Když na ně nebudeme tlačit a dáme jim pochopení, porosteme společně.

Spánkoví trenéři lákají na prospané noci bez pláče, odvrácená strana ale ukazuje něco jiného. Plačící miminko, nešťastné rodiče a dlouhodobé následky. Děti ani rodiče žádný spánkový trénink nepotřebují.

Pohádky působí tak nevinně. Málokdo by řekl, že jsou často plné škodlivých předsudků a stereotypů.

Někdy je smutek skrytý, skoro neviditelný. Prožívají ho lidé, o kterých se téměř nemluví. Prarodiče, kteří ztratili vnouče, sourozenci, jimž zemřel bratr, nebo sestra, přátelé, kteří ztratili kamaráda nebo kamarádku. Mnohdy se nás „dotýká“ také úmrtí člověka, kterého jsme znali třeba jen od vidění, nebo s ním nebyli roky v kontaktu. To vše je lidská přirozenost.

Domácímu násilí čelí 300 000 Češek ročně a většina z nich o tom mlčí. Trend má nově zvrátit preventivní screening u praktických lékařů, kteří by se měli stát první instancí pomoci.

Diagnóza by měla být klíčem k pochopení, mapou, která dítěti, rodičům i učitelům ukáže cestu, jak mu pomoci rozvinout jeho schopnosti v tempu odpovídajícím jeho možnostem. V praxi to ale podle speciální pedagožky Mgr. Mariny Šimanové často bývá jinak.