Psychologie

Stylu komunikace ve vztahu, kdy si má protějšek domýšlet, co se stalo, omluvit se nebo změnit své chování, aniž byste s ním problém probrali nebo navrhli řešení, se říká pasivní agrese, neboť svůj vztek vyjadřujete skrytým způsobem

„Není to tak, že máme málo času, ale že ho hodně promarníme. Život je dost dlouhý a byl nám štědře přidělen k vykonání těch největších činů, pokud by byl celý dobře investován.“ — Lucius Annaeus Seneca, O krátkosti života

Dobře míněné pochvaly vzhledu mohou mít nečekané a dlouhodobé dopady na psychiku – zejména u dospívajících. Zaměření na tělo posiluje nejistotu, stud i riziko poruch příjmu potravy. Ocenění charakteru, chování a dovedností je mnohem bezpečnější cestou, jak druhým dodat skutečné sebevědomí.

Psychická odolnost má sice určité vrozené základy, ale zároveň ji můžeme posilovat. Stejně jako sval roste jen tehdy, když ho zatížíme, i odolnost potřebuje pravidelnou „práci“.

Osamělost ohrožuje srdce i psychiku a Vánoce tyto problémy ještě prohlubují. Ohroženi nejsou jen senioři, ale i mladí lidé.

Ramani Durvasula vysvětluje, proč odpuštění někdy způsobí víc škody než užitku a proč nemusí být krokem k uzdravení vlastního traumatu

Když ženě dojde, že je doma přehlížena podobně jako myčka, pračka, hadr a kýbl na podlahu či kuchařka v poličce, nebývá jí nejlépe. A dříve nebo později si uvědomí, že celoživotní péče o druhé znamenala ztrátu sebe sama.

„Mám vyřešenou minulost,“ nebo „Hledám někoho s vyřešenou minulostí.“ O tyhle věty dnes nemůžete nezakopnout kdekoliv, kam lidé chodí hledat spřízněnou duši. Ale dá se minulost „vyřešit“?

V krabicích pod postelí i na dně zásuvek leží malé artefakty našich životů – stopa radosti, ztrát i toho, kým jsme byli. Psycholožka Simona Hřebíčková vysvětluje, proč se k nevinným drobnostem upínáme víc, než bychom čekali, a jak mohou být oporou i pastí.